Vraťme se na začátek: 40 let jsme žili ve formě socialistického zřízení, které se označovalo jako komunismus, veškeré zdroje byly v držení lidu. Stát řídil ekonomiku centrálně, snažil se o to, aby zajistil z těchto zdrojů všem občanům svobodný rozvoj.
Po roce 89 se režim začal přetvářet na tržní hospodářství, začalo tzv. "porcování prasete", kdy se u koryta sešlo samozřejmě nejvíce komunistů. Tedy začal se tvořit režim ve, kterém je svobodou možnost svobodně volit, svobodně podnikat, svobodně cestovat apod.. Začala nová éra a nová propaganda, která se začala nebezpečně zakořeňovat do naší společnosti.
Každý měl být zodpovědný jen sám za sebe, tuto zodpovědnost si ovšem zejména pravicově orientované strany vykládaly narušováním práv a svobod těch, kteří si nemohli dovolit být zodpovědní, kvůli těm, kteří zneužívají své moci. Například: Neúměrné zvyšování tržního nájemného, zvyšování nezaměstnanosti, zpozitivnění zadlužování jako norma, laxní přístup státních orgánů k pomoci v hmotné nouzi, vyhánění do námezdního otroctví nebo bezpráví.
Tímto došlo k devastaci milionů lidí k rozkladům jejich rodin, bezdomovectví apod. A to vše za přítomnosti státu, který zaškolil své úředníky k tomu, že stát tu pro občany není, že námezdní otroctví je normou. Úřednice svým klientům doporučují námezdní práce jako normu. Nebo sdělují klientům, že nemusí být hlášeni na úřadu práce, že to není povinné. Což je alibismus, občan by neměl nárok na sociální dávky a také by za něho nebylo placené zdravotní pojištění. Nebo sdělují svým klientům, že si mají jít půjčit. Takovýmto jednáním v lidech vyvolají pocit strachu.
Lidé se začali bát si říkat o dávky a začali řešit svojí situaci různým způsobem, pro ně likvidačním. Z této situace následně začali těžit další zodpovědní občané a to exekutoři ze kterých stát , aby se zbavil zodpovědnosti za práva a svobody občanů vytvořil soukromé podnikatele.
Reformy pravicově orientovaných stran došly, až tak daleko, že za to, že si občan nemůže dovolit být zodpovědný... a v podstatě jedinou jeho zodpovědností je vyčkávat.. ztrácet čas na život a trpět jako nezaměstnaný nebo přijmout cokoliv, být vlastně negativně flexibilní, musel na neplacenou veřejnou službu, aby se mu dostalo pomoci v hmotné nouzi. Tím stát jen potvrdil své tendence vedoucí k zastrašování nebo k určité formě útisku občanů k likvidaci jejich práv a svobod.
S tím podobným se setkáváme i nyní u současné vlády, která chce zřejmě motivovat tím, že místo životního minima, pokud nezaměstnaný neodpracuje 80 hodin měsíčně, vyplatí existenční minimum. To mi přijde jako vrchol drzosti a opět vydírání, neřešení skutečného problému, ale v zájmu sociálního smíru vyselektovat ty, kteří, už toho prostě mají dost. Jedná se v podstatě o trest za utrpení. Pokud by, ale připlatila vláda těmto vyselektovaným, alespoň 2000Kč mohlo by být vše v naprostém pořádku a dalo by se následně hovořit o pozitivní motivaci, né však o svobodném rozvoji.
Svobodný rozvoj je takový rozvoj, který vám za vaší práci přináší pravidelnou adekvátní měsíční mzdu.. tedy né námezdní otroctví ve kterém máte práci nepravidelnou s nepravidelnou měsíční mzdou a žijete beze smyslu lidské existence. Je vám znemožněno se svobodně rozvíjjet.
Čtěte také: http://petrgargulak.blog.idnes.cz/c/460243/kapitalismus-nebo-socialismus-2.html?ref=viacbloger
- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
© 1998–2024 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Rozmnožování obsahu pro účely automatizované analýzy textů nebo dat dle ustanovení § 39c autorského zákona je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., IČ: 45313351.